První hra vznikla v roce roce 1982 na motivy slavné keltské báje a nesla název Váhal, až umřel aneb Brožovaný muzikál o Tristanovi a Isoldě.
Zhruba o dva roky později měla premiéru další hra, retromuzikál To je bomba, šéfe aneb Něžná Barbara.
Po jednoznačném úspěchu „Bomby“ se tvůrčí dílna divadla KULHO rozštěpila na dvě části. Jedna ve složení Ivo Burget a Jan Šulc dala přednost realizaci předlohy hry Pavla Karase Sochy aneb Všechno může být něco jiného. Druhá skupina zosobněná především Ondrou Pfefferem preferovala vlastní hru Fest pokec revue.
Základní stavebním kamenem, fundamentem, na němž vlastně divadlo KULHO vzniklo, byla vždy hudba. Původní hospodská kapela založená kolem entertainera Ondry Pfeffera, jehož repertoár v dobách největší slávy čítal cca 300 písní, se transformovala v doprovodnou pódiovou skupinu, kde jednotliví hráči navíc zastávali okrajové herecké role. Ondra se chopil role dramatika a zpočátku i režiséra a mě nezbylo než se bleskově přecvičit na hudebního skladatele.
Velkou posilou byl též Pavel Karas, který již léta skládal a hrál folkové písně. Jeho ambice jej v rámci KULHO povýšily na autora divadelní předlohy a textů většiny písní. Pokud je dostatek vůle a trochu talentu, dá se dělat prakticky všechno, aspoň tak nám to tehdy připadalo. Přesto se domnívám, že výsledek nebyl na amatérské poměry špatný.
Divadlo fungovalo takřka 10 let a po revoluci nakonec podle očekávání zhynulo tím, že většina členů využila možnosti realizace ve své profesi. Pouze hudební část, která zřejmě byla na kvalitativně nejvyšší úrovni, vydala další plody. Ivan Preisler – jeden z našich bývalých basistů – pokračuje nadále v hudební kariéře a dnes je členem skupiny Nová sekce. Petr Alexandr – bývalý kytarista – hrál ve skupině XXL a nyní hostuje jako příležitostný hudebník v několika formacích.